Psychopatie má své místo ve slovníku laiků i odborníků. I přestože většina odborné veřejnosti považuje psychopatii za duševní onemocnění jako každé jiné, nové poznatky zvažují i možnost, že by původ mohl tkvět i ve zcela jiném mechanismu. Alternativně můžeme psychopatii chápat jako vývojovou adaptaci, tedy alternativní životní strategii, která umožňuje lepší přístup ke zdrojům. Nové poznatky do této debaty přinesl výzkum kanadské skupiny vědců, který srovnáváním výskytů neurovývojových odchylek zdravé, duševně nemocné a psychopatické populace na tuto otázku hledal odpověď.
Psychopatie jako alternativní životní strategie hovoří o specifitě chování psychopatických jedinců jako o vývojové výhodě. Toto chování může být typické bezohledností, tendencí manipulovat ostatními, lhaním s cílem dosáhnout svého, a dalšími antisociálními formami chování. Zastánci alternativního vysvětlení původu psychopatie argumentují, že toto charakteristické chování může být v mnohých situacích výhodnější. To, jak úspěšně se lidé s psychopatickými rysy dostávají k moci a ke zdrojům, můžeme pozorovat třeba u manažerů či politiků, kteří často tyto rysy vykazují. Jakým způsobem lze však původ psychopatie zkoumat?
Na počátku výzkumu stálo několik důležitých předpokladů. Existuje vztah mezi přítomností neurovývojových pertubací (odchylek od normálního vývoje) a vyšší pravděpodobností výskytu duševních onemocnění. Neurovývojové odchylky ovšem taky vedou k vyšší pravděpodobnosti výskytu nepravorukosti (vyšší míra levorukosti a ambidextrie). Z těchto důvodů je například v populaci schizofreniků vyšší míra levorukosti než v populaci duševně zdravých. Pokud by tedy byla míra levorukosti a ambidextrie u populace duševně nemocných a populace psychopatů významně vyšší než u zdravé populace, můžeme předpokládat, že psychopatie je typickou duševní nemocí. S tímto předpokladem výzkumný tým procházel data 16 dřívějších studií, které s těmito zmíněnými populacemi pracovaly.
Výsledky studie přinesly hned několik překvapivých závěrů. Psychopatičtí jedinci neměli vyšší míru nepravorukosti než běžná populace, což vyvrací předpoklad, že psychopatie je klasické duševní onemocnění. Zároveň se však nepotvrdilo vysvětlení alternativní. Výzkumníci zkoumali také dílčí osobností faktory související s psychopatií. Vyšší skóre u těchto dílčích faktorů souviselo s vyšší mírou nepravorukosti. Na základě výsledků této studie nemůžeme potvrdit či vyvrátit ani jednu z prezentovaných vysvětlení. Možným vysvětlením je existence dvou druhů psychopatie, přičemž oba mají podobné příznaky a odlišují se svým původem.
Pullman, L. E., Refaie, N., Lalumière M. L., & Krupp, DB. (2021). Is Psychopathy a Mental Disorder or an Adaptation? Evidence From a Meta-Analysis of the Association Between Psychopathy and Handedness.
Evolutionary Psychology, 19(4).
https://www.doi.org/10.1177/14747049211040447